Mám rád při práci delší přestávky. Vyhovuje mi začít pracovat v osm a tři čtyři hodiny se intenzivně soustředit a být efektivní a pak toho na dvě hodiny nechat. Jednak se ohlédnout a zhodnotit, co jsem udělal, nechat vytvořené “usadit” a s trochou odstupu posoudit, jestli to opravdu mělo smysl, případně vymyslet vylepšení. Také rozmyslet, co je nejdůležitější dělat dál. Ale hlavně si odpočinout, zrelaxovat, přijít i na jiné než čistě pracovní myšlenky. Po pauze pak začít další efektivní blok, jako kdyby bylo znovu ráno.

Pracovat osm hodin v kuse jen s krátkou přestávkou na rychlý oběd podle mě neodpovídá rytmu lidského těla, a tak snad ani není zdravé. Kdo je schopen se soustředit tak dlouhou dobu? Asi málokdo, proto si ty pauzy stejně vybereme. Protože ale tradiční způsob zaměstnávání od nás vyžaduje nepřetržitou činnost, děláme to tajně nebo nenápadně (brouzdání na Internetu, kafíčka, pokecy, ale i ne úplně nutné porady). To je samozřejmě špatné pro zaměstnavatele, ale myslím, že i pro nás, protože se chováme jako malé děti a navíc - je to nuda ne? Buď ležím nebo bežím. Buď pracuji nebo odpočívám. A obojí dělám pořádně.

Místo oběda by se dalo zajít do kina. Neslýchané? Mé nejlepší nápady nevznikají ve chvílích, kdy pracuji, ale když se o převratnou myšlenku vůbec nesnažím. Když sportuji a náhle mi přijde na mysl, jak vyřešit problém, se kterým se trápím již dlouho. Když s někým konverzuji a zableskne se mi souvislost s tím, co v té době dělám. Nuda a šeď kanceláře je to poslední, co podporuje kreativitu. Kreativita je ale to, co bychom měli chtít od snad každého pracovníka.

Problém delších a zajímavějších přestávek je, že práce pak zabere třeba úplně celý den. Jsme-li vázáni na pevné místo výkonu povolání (typicky daleko od lidí, se kterými chceme být, když nepracujeme), delší přestávky by znamenaly méně času s rodinou a kamarády. Pokud ale bude naše práce mobilnější a časově lépe rozložitelná během dne, zvládneme být s blízkými v jeho průběhu. Je lepší vyrazit si s přítelkyní na oběd a prosluněnou polední procházku nebo ji vidět vždy večer doma, kdy jste oba vyčerpaní z práce?

Je to pro mě ten pravý čas na to začít vlastní podnikání. Náklady na založení internetové společnosti jsou minimální. Počítejte se mnou: infrastrukturní software: zdarma, konektivita: téměř zdarma, hostování serveru: levné. Vše co potřebujete, je čas tu aplikaci vytvořit. Ale používajíc Ruby on Rails, to co dřív trvalo dny, mám udělané za pár hodin. Názory to, jestli je aktuálně ideální čas na to začít podnikat na Internetu se různí, na bodech výše se ale myslím shodne většina. Ale jsou i méně obecné důvody, proč je to pro mě ten pravý čas.

Ačkoliv jsem na studenta měl slušné příjmy, žil jsem celkem skromný život. Hlavní důvod byl, že jsem všechny peníze utratil za cestování.. Nejsem zvyklý na to cítit se jako ten správný dospělý s důležitým “skutečným” zaměstnáním s potřebou dokazovat si to zvyšováním životní úrovně a trochou předvádění. Tj., můžu žít na míchaných vajíčkách ještě o chvíli déle. Nemám rodinu, kterou bych musel živit. Jsem mladý, bláhový a plný ideálů. Myslím si, že člověk může dosáhnout všeho, pokud opravdu chce. A já chci.

A když to dopadne špatně, když zjistím, že moje nápady jsou nesmysly a vytvořený software nestojí za nic? Bude to skvělá zkušenost. Bude to skvělá výhoda na trhu práce (alespoň u firem, kde bych rád pracoval) a vlastně ano, pořád mám ještě ten titul, že. (Doufejme, že do té doby někdo vytvoří firmu, kterou se snažím vytvořit teď..)

Jsem bláhový, že to dělám, byl bych bláhovější, kdybych to nedělal.

It is the right time for me to start a software business. The costs of starting an Internet startup are very very low. Count with me: infrastructure software: free, connectivity: almost free, hosting: cheap. All you need is time to build the application. But I’m using Ruby on Rails framework that helps me do in a few hours what used to take days. It means you don’t need so many people either. There was a discussion on blogs a while ago whether it is actually a good time to start a business or not, but I think we can agree on the points above. But there are personal reasons that make this time great for me to start a startup, too.

Although I was earning good money for a student, still I have lived an unassuming life. The main reason was that I spent all the money for traveling.. I’m not used to feel being an important adult that has the real job, the position and needs to show it off a bit. Thus, I can live on takeaways a little bit longer. I don’t have a family I’d have to support. I’m young and foolish. I think everything is possible if you really want it. And I want it.

And if it went wrong, if I found out it was not for me and my ideas were bullshit and my software sucked? It will be a great experience. It will be a big advantage at the job market (at least at a company I’d like to work for) and yes, I still have the degree, right. (Hopefully by that time someone will create a company I’m trying to create now.)

I’m so foolish I’m doing it; I’d be more foolish if I weren’t doing it.

Here I am with a fresh MSc diploma thinking about my future destiny. Or better the future path because I’ve got the freedom to choose. There are two study abroads on my resume, four years of working in my field (last few months abroad, too) and after all, the MSc from a very good Czech school is very valuable, at least in this country. “With this resume, you’ll go get a well paid job in a big international company, right,” one might say. Well maybe not.

Thanks to more sources, I’ve learned a simple decision-making technique: Whenever you need to make a decision, think about your long-term goals first and make the decision based on whichever option supports them best. Yeah, it is not perfect (mainly when your goals or their priorities are yet forming), but it helps. So what are my goals relevant to this decision? Do something that makes sense to me. Work hard, when working. Don’t work too much though, it doesn’t help anything. See some real stuff done every day. Collaborate with people I admire, with whom I feel good, with whom we inspire and motivate each other.., I could go on forever on this one. Face new challenges every day. Work in an environment that suits the kind of work I’m doing at the moment. Work when I feel like doing it, not when the internal regulations say I should do it. Be able to travel - read be allowed to take the drug I got addicted to. And not take myself too seriously. To sum it up, everything on the other side of boredom, dullness, stereotype, feeling of being imprisoned, redundant, and depressed.

How does this go together with a position of a junior look-a-new-suit-dressed-elite-member consultant at, say, Accenture? Correct me if I’m wrong, but I am imagining 10+ hours a day filled with oh-so-urgent and super-important events of projects I don’t know the sense of, projects that will ignore the end users, that will be incredibly slow and eventually canceled after exceeding the budget and schedule? Or any of these things. Not much, right? So this is not the way. And since I like to make mistakes because that is how a person learns the most; I’ll try my own business; with my own brand Flempo.

What will be Flempo all about? It will be helping people work the way I’d like to work, too. That doesn’t mean work less, at least not necessarily. But it could because the main thing is increasing efficiency. How? Through flexibility, being able to work outside of the office whenever it is not necessary to be there, to organize the work as a part of an adult’s life, not trying to fill the gaps around work with life. I’ll start with software because this what I think it’s lacking the most, but I’d like to move further later. Future will tell. I’m looking forward to it.

And I don’t want to be on the way to the oh-so-bright future alone. If you like the ideas presented and want to join me, contact me. In the ideal case you hate “my” design and know how to make it better. Or found sooo many mistakes in my poor English and want to correct them.

The blog posts will be about everything what will relate to Flempo. They won’t be too personal or detailed technical, don’t worry. If you liked this one; I’ll see you the next time.

Nalézám se s ještě nedoschnutým inkoustem na magisterském diplomu přemýšleje o dalším profesním osudu. Tedy spíš cestě, osud zní příliš deterministicky, mám svobodu výběru. V životopisu dva zahraniční studijní pobyty, čtyři roky nepřetržité praxe v oboru (pár posledních měsíců také v zahraničí); i ten titul promovaného informatika ze znáte-v-ČR-lepší MFF UK znamená dost. S něčím takovým to přímo vybízí vtrhnout na pracovní trh a sebrat si pěkně teplé místečko v mezinárodní firmě, že? Nebo ne?

Díky více textům jsem se naučil jednoduchou rozhodovací techniku: Mysli na své dlouhodobé cíle a dílčí rozhodnutí dělej tak, aby ses k nim co nejvíce přiblížil. Tento postup má samozřejmě svá úskalí (především když se v dané oblasti toužené mety nebo jejich priority zatím teprve utvářejí), často ale pomáhá. Tedy, moje hlavní cíle relevantní k tomu rozhodnutí? Dělat něco, co mi bude dávat smysl. Pracovat tvrdě, když pracuji. Nepracovat ale přespříliš, ničemu to neprospívá. Vidět za sebou každý den hmatatelné výsledky (tím myslím i software..). Spolupracovat s lidmi, které obdivuji, se kterými je mi dobře, se kterými se vzájemně inspirujeme a motivujeme, tady můžu pokračovat dlouho. Čelit každý den novým výzvám. Pracovat v prostředí, které se hodí k činnosti, kterou právě dělám. Pracovat v době, kdy se na to cítím, ne kdy to přikazují vnitřní předpisy. Mít možnost cestovat, aneb mít možnost dál brát tu drogu, na níž jsem se stal závislým. A nebrat se příliš vážně. Shrnuto, vše co je různé od nudy, šedi, stereotypu, pocitu uvěznění, zbytečnosti a deprese.

Jak se to slučuje s pozicí junior podívejte-jsem-nový-člen-kravatové-elity konzultanta v, namátkou, Accenture? Mám zkreslenou představu, když si představím, že mých 10+ hodin denně bude zaplněno super prioritními a neodkladnými událostmi přispívajícími zmatečnému organizování projektů, jejichž smysl mi bude nejasný, jež budou ignorovat cílového uživatele, které se neskutečně povlečou a nakonec budou po několikanásobném překročení rozpočtů a plánů zrušeny? Nebo libovolné jedno z toho, to stačí. Ani trochu, že? Takže tudy ne. A protože rád dělám chyby, neboť tak se člověk nejlépe učí, zkusím to vlastní cestou, s vlastní značkou Flempo.

Co bude Flempo zastřešovat? Snahu umožnit lidem pracovat tak, jak bych chtěl pracovat i já. Zdůrazňuji, že to neznamená pracovat méně, i když pro někoho může, neboť jde především o zvyšování efektivity. A to díky flexibilitě, možnosti pracovat mimo kancelář ve dnech, kdy není žádný zásadní důvod k tomu tam být, a schopnosti organizovat si práci jako součást života, ne pouze životem vyplňovat mezery kolem práce. Začínám softwarem, protože tam vidím největší nedostatky (a samozrejmě to je moje aktuální královská doména), nechci ale nutně skončit výhradně u něj. Ale to ukáže budoucnost. Těším se na ni.

A nechci být na cestě do růžové budoucnosti sám. Jsou-li ti myšlenky Flempa blízké a chceš-li se připojit, ozvi se mi. Ideálně, pokud ti cokoliv mého přijde nehezké a víš, jak to vylepšit.

Příspěvky budou o všem, co se značkou Flempo bude souviset. Nebudou přehnaně osobní, detailně technické a tematická rozplizlost mě snad také přešla. Pokud vás to bavilo, těším se na vás příště.