If you want to hear some great opinions from both sides about taking VC money, writing business plans, hiring and paying employees (from around the world), scalability, and some good jokes as well, definitely check out “No Plan, No Capital, No Model… No Problem”:

See video

You might have heard all this before, but it is important to mention that again: raising a lot of money means you’ll grow much quicker and managing this growth is no easy task.

V pátek jsem měl možnost zúčastnit se první české konference o Ruby on Rails nazvané příznačně Ostrava on Rails. Na českém blogu o Railsech jsem již v několika příspěvcích dění popsal, případně odkázal na spolunávštěvníky. Ještě naposledy se ale zmíním o prezentaci Tobi Lütkeho z kanadského startupu Shopify, tentokrát o tom, jak udržují svůj tým organizovaný.

Nejkontroverznější tvrzení na Tobiho slajdech bylo NEpoužívejte bug-tracker (tedy software na správu chyb). Neznamená to ale, že by tým Shopify byl úplně rozháraný a chaotický. Tvrzení se týkalo situací, kdy lze chyba opravit do 30 minut nebo rychleji. V takových případech Tobias doporučuje nezakládat žádnou zprávu o této chybě, ale místo toho ji ihned opravit. Smysl je zřejmý, založením chyby se může snadno stát, že vás ukolébá pocit, že se “o ní ví”, aniž by se někdo měl k tomu jednat a opravil ji. Možná se vám to už někdy stalo, mně určitě. Tento systém ale samozřejmě vyžaduje, že nikdo nevlastní žádný kus kódu a kdokoliv může editovat cokoliv. Nakonec to neni až tak kontroverzní, jak to původně znělo. Najde-li někdo menší chybu, pošle zprávu do společného chatu, že ji opraví, a během chvilky tak učiní. Vkládat něco do bug-trackeru by v takových případech jen zdržovalo.

Vůbec to ale neznamená, že by jejich tým měl zmatek v přidělených úkolech. Na větší zadání používají Basecamp, ve kterém mají úkoly nejrpve nepřiřazené, a ty prostě čekají na kohokoliv, kdo si je přidělí na sebe (ten si pak velké zadání rozdrobí na podúkoly, které si pak organizuje systémem, který mu vyhovuje - jiná aplikace, papír, whatever). Toto zjištění mě velmi potěšilo, protože to je jedna z myšlenek Flempa - úkoly se přiřazují týmu jako celku, jeho členové si pak úkoly přiřazují na sebe, jak splňují ty předešlé a mají čas.

Na mé oblíbené téma flexibility Tobi poznamenal, že prostě nechávají kohokoliv pracovat, jak mu to vyhovuje. On sám chodí do kanceláře často, jen někdy v případech, kdy potřebuje udělat něco složitého, si zajde zavzpomínat na dřívější doby do kaváren s wifi zdarma.

Procesy v Shopify jsou zdá se podle mého gusta. Softwaru a pravidel jen velmi málo, stačí jasně přidělené úkoly a důvěra ve schopnosti jednotlivce.

Díval jsem se takhle na dvě videa s internetovými podnikateli. První se zakladatelem Seznamu Ivo Lukačovičem, druhé pak se CEO Zoho (jeho jméno vědět nechcete). Obě ve svém kontextu přiměřeně zajímavá. Co mě ale zaujalo, je, jak se vyjadřují o spolupráci lidí z různých lokalit. Zatímco Lukačovič to prezentuje jako natolik obtížnou a problémy přinášející situaci, že ani nemají vývojáře v jiných českých městech než v Praze, Sridar Vembu (dobrá, tak už ho víte) evidentně nemá problém uřídit svých 600 inženýrů působících v Indii.

Přemýšlím o důvodech toho rozporu. Že by Seznamáci nebyly schopni používat software, který by jim usnadnil online komunikaci? O tom dost pochybuji. Není Seznam schopen vytvořit moderní procesy zaměřené na výsledky? Je to jenom strach z něčeho (u nás stále) neobvyklého?

Moje zkušenost je taková (bez ohledu na zemi), že když váš nadřízený rozumí vaší práci, nemá problém vám dát svobodu, protože je velmi dobře schopen posoudit, jestli produkujete výsledky odpovídající času stráveným nad jejich tvorbou. Pokud tomu ale nerozumí, doufá, že namátkovou kontrolou vašeho monitoru zjistí, jak produktivní jste. Jak naivní.

Design Flempa je strašný. Uvědomuji si to a také fakt, že bez zlepšení nebude Flempo používáno s radostí (pokud vůbec) a nakonec ani bráno vážně (viz např. zde bod 3). Od začátku jsem se snažil sehnat designéra, který by do toho šel se mnou (tím nemyslím někoho, koho bych jednorázově najal). Dal jsem si i inzerát na programmermeetdesigner.com (kde jsem ale asi měl hledat spíš přímo designéra, než společníka), ale ozvali se mi spíš lidé, kteří chtěli brainstormovat nad novou aplikací, nebo mezinárodní outsourcingové firmy.

Pak jsem ale narazil na stránky Michala Aclera. Již jen z letmého pohledu bylo zřejmé, jak moc talentovaný webový designér to je. Neváhal jsem a oslovil ho, jestli by nechtěl ošklivé káčátko Flempo (tenkrát ještě Neposedu) trochu zkrásnit. Souhlasil, a tak již brzy bude z celkem užitečné aplikace profesionální dílko. And it will blow you off!

“In the early days of computing (Globalization 2.0), you were working in the office.” (Thomas L. Friedman, The World Is Flat, p.196. To make it clear: now we have 3.0, according to him.

I’ve actually found out that offices are not that bad. The problem is stereotype and the best thing is we can choose a lot these days.

Možná ve stínu hypu z USA zaniká, že i v Evropě se děje mnoho zajimavého. Tento článek o mladých evropských podnikatelích nejen říká, že podnikání se stává “důvěryhodnou volbou kariéry” a že 64% mladých Britů vážně uvažuje o zahájení podníkání, ale hlavně zmiňuje i zcela konkrétní příklady lidí, kteří dokázali s minimální počáteční investicí založit fungující firmy.

Abych navázal na svůj předchozí článek o provozování webových aplikací na českém internetu - všimněte si, že velmi často zmiňovaní odvážlivci začínali na lokálním trhu.

Dnes jsem byl tady v Amsterdamu na konferenci o Ruby on Rails (programovací jazyk a soustava knihoven, které používám pro vývoj Flempa). Techničtěji o programu píšu na blogu pro české uživatele Ruby on Rails. Tady se zmíním o obecnějších aspektech.

Ruby on Rails je nesmírně produktivní platforma. Z mnoha důvodů je velmi snadné s malým počtem lidí vyvinout rozsáhlou a velmi stabilní aplikaci. Dále díky automatizaci dříve časově náročných činností lze s dvěma třemi lidmi vést prosperující byznys. Příkladem za všechny budiž Wakoopa, jejichž (dva) autory jsem dnes opět potkal. Zjistil jsem, že aplikaci začali vyvíjet v lednu tohoto roku! Teď je nejen spuštěná, ale má i přes 6000 uživatelů, z nichž více než 2000 ji používají denně.

To mě opět přivádí na myšlenku, jak složité může být uživit se s podobným týmem v českých podmínkách. Jelikož je hardware velmi levný, jediná významná položka nákladů jsou odměny lidí. Těch je ale evidentně potřeba velmi málo (máte-li ty schopné pochopitelně). Skeptici z dalšího článku na Podnikání v USA rádi říkají, jak je český píseček příliš malý. Čím více to říkají, tím méně tomu věřím. Jistě, má-li člověk velké ambice, nekončí jeho plány v ČR, nicméně si myslím, že uspět doma je základ a vhodný startovací bod. A to nejen na získání zkušeností, ale i dostatečného zisku na to, aby člověk nemusel dělat nic jiného jen proto, aby se slušně uživil.

Kolik je v Česku menších firem, které by měly rády konečně přehled o požadavcích zákazníků a jejich toku v jejich týmu? Myslím, že velmi mnoho. Kolik z nich je ochotno zaplatit velmi nízký měsíční paušál za spolehlivou službu se skvělou podporou? Věřím, že pořád dost, aby to uživilo malý tým. Jsem naivní? Uvidíme.